Mnoho rodičů ví, že jejich dědici jsou vždy jejich děti. Jak tomu však je ve složitějších dědických případech? A kdy dědí manžel? Pojďme si dědictví bez závěti představit v následujícím příspěvku.
Dědické třídy a skupiny
Pokud ten, kdo zemřel, tedy tzv. zůstavitel, nesepsal za svého života platnou závěť, neznamená to, že by snad jeho dědici byli ve svých právech z dědictví jakkoli ohroženi. Občanský zákoník s takovou situací výslovně počítá a stanoví šest dědických tříd, v nichž jsou postupně vyjmenováni zůstavitelovy zákonní dědicové.
Těchto šest dědických tříd, dříve nazývaných dědickými skupinami, je vystavěno na základech dědické posloupnosti. To jednoduše řečeno znamená, že když dědí ten, kdo je určen v první třídě, již nedědí nikdo další. Když v první dědické třídě žádný dědic není, dědí osoby z třídy druhé. Nejsou-li pak dědici ani v ní, dědí osoby z třídy třetí a tak dále.
Kdo připadá v úvahu?
V první dědické třídě dědí vždy zůstavitelovy děti a zůstavitelův manžel, každý z nich stejným dílem. Neplatí tak pravidlo o tom, že manžel dostane automaticky půlku dědictví. Tento mezi veřejností rozšířený názor je zaměňován za způsob vypořádání společného jmění manželů v dědickém řízení. K němu skutečně dochází, ovšem nezávisle na dědictví samotném.
Druhá dědická třída nastupuje teprve tehdy, když zůstavitel neměl ani děti ani jejich potomky. V takovém případě dědí opět manžel, dále rodiče zůstavitele a tzv. spolužijící osoba. Typickým praktickým případem, kdy by dědictví těchto osob nastalo, bývá úmrtí jednoho z mladých manželů, kteří dosud byli bezdětní. V tomto hypotetickém případě by dědil druhý pozůstalý manžel, a to spolu se svou tchýní a tchánem.
Až ve třetí dědické třídě nacházíme sourozence. Platí tak, že sourozenci nikdy nedědí, dokud žijí rodiče nebo manžel. Opět společně se sourozenci může dědit i tzv. spolužijící osoba, pokud existuje.
Spolužijící osoba
Za osobu, která dědí jako spolužijící, považuje občanský zákoník toho, kdo se zůstavitelem žil před jeho smrtí ve společné domácnosti alespoň 1 rok a který současně se zůstavitelem společně hospodařil či byl odkázán na jeho výživu. Aby spolužijící osoba byla dědicem, musí zpravidla u soudu prokázat splnění obou těchto podmínek.
V praxi jsou spolužijícími osobami nesezdaní partneři, respektive tzv. druh a družka. Častou otázkou v praxi pak bývá, zda můj druh či družka dědí, i když máme společné děti, ale nejsme sezdáni? Samozřejmě, že nedědí, jak už plyne ze všeho výše napsaného.
Na ostatní dědické třídy se už v praxi nedostává
Čtvrtá, pátá a šestá dědická třída pak počítá s netypickými situacemi, kdy by člověk zemřel buď v dětském věku nebo zcela osamocen. Na řadu přicházejí postupně prarodiče, dokonce i praprarodiče a na úplný závěr tety, strýcové, bratranci, sestřenice a další vzdálení příbuzní.
Je důležité upozornit, že všechna dědická pouta konstruovaná občanským zákoníkem (mimo manželství a spolužití se zůstavitelem) jsou vždy myšlena jako pouta pokrevní či vzniklá osvojením.
Závěrem snad jen dodejme, že celý tento dědický řetězec lze významně upravit, či v mnoha případech dokonce vyloučit z aplikace, jednoduchým sepsáním závěti.
Zajímá vás, kdo je vaším dědicem? Potřebujete s naplánováním svého dědictví pomoci?
Kontaktujte mne.
